Anglicky Staffordshire Bull Terrier (zkratka SBT) je středně velké, krátkosrsté psí plemeno původem z Anglie. Mezinárodní kynologickou federací (FCI) byl jako samostatné plemeno uznán v roce 1987, anglickým Kenel Clubem již v roce 1935. Chov v České republice se datuje od roku 1989, kdy byla dovezena první fena. Plemeno bylo vytvořeno horníky a dělníky z anglického Staffordshiru, a to spojením buldoka a anglického teriéra.
Země původu: Velká Británie
Datum zveřejnění původního platného standardu: 24. 6. 1987
Klasifikace FCI:
skupina 3, teriéři
sekce 3, teriéři typu bull
Bez pracovní zkoušky.
Celkový vzhled: Hladkosrstý, dobře vyvážený a na svou velikost velmi silný pes. Svalnatý, aktivní a pohyblivý.
Charakteristické rysy: Je známý svou bezmeznou odvahou a houževnatostí. Vysoce inteligentní a velmi laskavý zejména k dětem.
Chování / povaha: Statečný, nebojácný a naprosto spolehlivý pes.
Hlava a lebka:
Krátká, celkově hluboká hlava s širokou lebkou. Velmi vyvinuté lícní svaly. Stop výrazný, morda krátká, nos černý.
Oči: Přednost mají tmavé oči, jejich zbarvení se však může vztahovat k barvě srsti. Kulaté a středně velké. Posazené tak, aby hleděly přímo vpřed. Okraje víček tmavé.
Uši: Růžovité nebo polovztyčené, ani velké, ani těžké. Klopené nebo vztyčené ucho je nanejvýš nežádoucí.
Pysky / čelisti / zuby: Pysky přilehlé a čisté. Čelisti silné. Zuby velké, s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí.
Krk: Svalnatý, poměrně krátký, s jasnými obrysy, směrem k ramenům se rozšiřující.
Hrudní končetiny: Nohy rovné, s dobře vyvinutými kostmi, postavené poměrně daleko od sebe; z nadprstí, které není ochablé, vybíhají mírně ven vytočené tlapy. Ramena jsou uložená patřičně vzad, lokty nejsou volné.
Tělo: Bedra krátká, hřbetní linie rovná. Široká přední fronta, hluboký hrudník, správně klenutá žebra. Tělo je svalnaté, s jasnými obrysy.
Pánevní končetiny: Dobře osvalené. Hlezna nízko položená, kolenní klouby správně zaúhlené. Nohy jsou při pohledu zezadu souběžné.
Tlapy: Se silnými polštářky, silné a středně velké. Drápy jsou u jednobarevných jedinců černé.
Ocas: Středně dlouhý, nízko nasazený ocas se ke špičce zužuje a je nesený poměrně nízko. Neměl by být příliš zatočený – lze jej připodobnit k ramenu starých pump.
Chůze / pohyb: Volný, vydatný a čilý pohyb s racionálním využíváním energie. Konče-tiny se při pohledu zepředu i zezadu pohybují souběžně. Z pánevních končetin vychází zjevný posun.
Osrstění
Srst: Hladká, krátká a hustá.
Barva: Červená, plavá, bílá, černá nebo modrá, nebo kterákoli z těchto barev s bílou. Žíhaná všech odstínů nebo žíhaná s bílou. Černá s pálením nebo játrová barva je vysoce nežádoucí.
Hmotnost:
psi 12,71 – 17,25 kg
feny 10,89 – 15,43 kg
Velikost: Požadovaná kohoutková výška činí 35,56 – 40,64 cm.
Vady: Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
pozn.: Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.
Stafordšírský bullterier je velmi statečný, nebojácný dobře vyvážený, houževnatý a obětavý pes. Je spolehlivý a velice milý společník. Tento pes je velmi oddaný a dobrácký. Svou rodinu miluje, rád si hraje, zejména velice miluje děti – v zemi původu je přezdíván jako „Baby dog“ nebo též „Nanny dog“. Jakýkoli náznak agresivního chování k lidem je důvod k okamžitému vyloučení z chovu. Ve smečce se chová podobně jako jakýkoli jiný pes. Chování dvou samců se příliš nedoporučuje, ale nemusí to znamenat, že by se spolu jen prali. Může stát ve vzácnějších případech, že spolu i dva samci budou vycházet výborně.
Na svou velikost jsou tito bulterieři velmi silní psi. Jsou aktivní a pohybliví. Hlava je krátká s dobře vyvinutými lícními svaly. Přednost mají tmavé oči. Světlé oko je tolerované pouze u psa s modrou srstí. Oči jsou kulaté a středně velké, posazené tak, aby hleděly přímo vpřed. Okraje víček jsou tmavé. Středně velké uši jsou polopřeklopené ale častěji složené do růžičky. Úplně spadené nebo postavené ucho je krajně nežádoucí. Stafordšírský bullterier má široký a hluboký hrudník, krk má svalnatý, poměrně krátký s jasnými obrysy, směrem k ramenům se rozšiřující. Tlapy jsou pevně sevřené, neměly by být příliš volné. Linie hřbetu je rovná. Středně dlouhý, nízko nasazený ocas se ke špičce sužuje a je nesený poměrně nízko. Neměl by být příliš zatočený – lze jej připodobnit k ramenu starých studnových pump.
Srst stafordšírského bulteriera je krátká, hladká a nezapáchá. Barva srsti je od bílé, červené a rezavé přes tzv. modrou až po černou. Jsou možné i kombinace těchto barev. Kterákoliv z uvedených barev může být kombinována s bílou. Možné je i žíhané zbarvení nebo žíhané s bílými znaky. Zbarvení černo-červené (tzv. pálení - black and tan - typické pro dobrmana a rotvailera) nebo játrově hnědé je krajně nežádoucí.
Stafordšírský bulteriér se učí rychle, ale může být někdy až příliš svéhlavý. Při hře na přetahování jej brzy naučte, že musí pustit, dáte-li mu povel. Chovejte se vždy důsledně, ale také láskyplně. Na domácí zvířata si musí zvykat od malička.
Stafordšírský bullterier nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Velmi důležitá je důkladná socializace psa. Pes je velmi fixován na svou lidskou rodinu a bez ní velmi trpí. Chov v kotci nebo boudě venku je nevhodný, nejen kvůli jeho silné vazbě na lidi, ale také proto, že psům na zimu nenarůstá teplá zimní podsada. Při výchově tohoto plemene je třeba být důsledný a laskavý. Psi velmi dobře snáší jízdu autem, někdy jí dokonce vyžadují. Mnozí jsou dobří plavci a vášniví aportéři.
Označení staford se poprvé objevilo v polovině 20. let minulého století. Vzniklo podle místa původu, hrabství Staffordshire, v centru Black Country. Joseph Dunn, jeden z průkopníků tohoto plemene, ve svýchz vzpománkách na léta 1910 až 1934, zmiňuje deset rodin, které vlastnily takové psy po celé generace; ačkoli tehdy neexistovaly žádné skutečné rodokmeny, všichni psi měli podobný vzhled. Myšlenka, že plemeno by mělo být uznáno Kennel Clubem, se setkala s nadšením. Díky Josephu Dunnovi toto plemeno dosáhlo 25. května 1935 uznání Kennel Clubem. Dunn pozval své přátele, chovatele a majitele stafordů – mezi nimi byl i jeho přítel Joe Mallen, hostinský z Cross Guns v Cradley Heath v jižním Staffordshire, který choval stafordy více než čtyřicet let – na oslavu. Na padesát chovatelů se setkalo v Cross Guns a založili první klub (Original Staffordshire Bull Terrier Club). Zvolili výbor z osmi známých chovatelů, z nichž každý byl aktivní v chovu více než dvacet let. Prvním předsedou klubu, zvoleným na tomto zasedání, byl Jack Barnard, majitel ch. s. Paddock. Na stejném zasedání byl zformulován první standard plemene, který zapsal Joseph Dunn za součinnosti dalších zkušených chovatelů. The Kennel Club (nejvyšší kynologický orgán v UK, založen 1873) akceptoval vytvoření nového klubu a upravil jeho název na Staffordshire Bull Terrier Club. První oficiální výstavní účast stafordů byla na Great Hertfordshire Open Show, která se konala 20. června 1935 v Hatfieldu. Byly tam dvě třídy stafordů, celkem dvacet sedm psů. Nově vytvořený klub uspořádal svou první speciální výstavu v Cradley Heath dne 17. srpna 1935; vystaveno bylo šedesát psů. Mezi rané průkapníky plemene patří řada jmen, která jsou dodnes známá všem milovníkůlm stafíků. Prvním z nich je Joseph Dunn, tajemník klubu, Joe Mallen, hostinský z Cross Guns v Cradley Heath (foto), který choval více než 40 let – jeho top pes byl Ch. Gentleman Jim, který se stal mezníkem v historii plemene.
Gerald Dudley vystavoval prvotřídní psy v dobré kondici a věnoval se chvu téměř třicet let. Charakteristickým znakem jeho psů bylo, že měli nejen dokonalou anatomii, ale také typickou povahu tohoto plemene. Pionýrem byl také John F. Gordon a jeho ch. s. Bandits, jeden z tehdejších nejlepších chovatelů v Británii. První knihu o plemeni napsal Jack Barnard, první prezident klubu, v roce 1935. Probudil zájem a porozumění o stafíky, o chov i výstavy. Aby nově vzniklý klub získal status championship, tzn. právo přidělovat titul šampion (Challenge Certificates, CCs), bylo nutno zaregistrovat sedm set padesát čistokrevných stafordů. Klub toho dosáhl v roce 1938, za pouhé tři roky své existence. Cesta k nejvyšším oceněním plemene byla konečně otevřena. První dva tituly šampión byly uděleny 4. května 1939. Obě zvířata měla tři CC z různých rozhodčích. Byli to Ch. Gentleman Jim (na obrázku s Joe Mallenem) a fena Ch. Lady Eve (na obrázku na klíně Joea Dunna). Je zajímavé, že oba tito první šampioni byli bílí s plotnami.
V roce 1937 se mnoho chovatelů stafíků sešlo po velké výstavě v Londýně a byl založen Southern Counties Staffordshire Bull Terrier Club. Postupně vznikaly další kluby. Dnes má plemeno v Británii řada regionálních klubů, které nesoutěží navzájem, ale pracují společně pro dobro plemene.
